Stativ je nepostradatelným pomocníkem fotografů a kameramanů. Umožní pořizovat stabilní statické video záběry, časosběrné sekvence nebo snímky s dlouhým expozičním časem. Jaké druhy stativů existují a v jakých parametrech se mohou stativy lišit?
- Tomáš, redaktor Heureka.cz
- Doba čtení: 6 min.
Základní rozdělení stativů
Tripody
Nejrozšířenější druh stativů stojí na třech nohách, které mu zajišťují vynikající stabilitu bez potřeby dalšího jištění. Nohy jsou také většinou rozložitelné, což umožňuje regulovat výšku stativu, a mohou být také opatřeny hroty, což umožňuje jejich ukotvení v měkčím podloží.
Většina tripodů má veprostřed ještě středovou tyč, jež se dá vysouvat, a tudíž lze regulovat výšku v malých rozsazích, aniž by bylo nutné vysouvat nebo zasouvat všechny tři nohy. Nevýhodou těchto stativů je mohutnější konstrukce a z ní plynoucí větší rozměry i hmotnost. V porovnání s monopody pak rozložení tripodů zabere znatelně více času.
Samostatně stojící
Výborná stabilita
Vyžaduje delší čas na rozložení
Ve složeném stavu větší rozměry
Monopody
Konstrukci monopodů tvoří jedna noha, jejíž spodní část je opatřena hrotem nebo rozložitelnými nožičkami. Tento typ stativů se používá především pro zapření, v horizontální ose je nicméně fotoaparát stále nutné stabilizovat rukama.
Výhodou monopodů je jejich skladnost a rychlost rozložení, proto se hodí například při fotografování sportů nebo zvířat nebo tam, kde není dostatek místa na rozložení klasického tripodu. Na noční snímky nebo krajinářskou fotografii nicméně příliš vhodné nejsou, jelikož jejich stabilita není natolik vysoká, aby při delších expozicích zajistila ostrý snímek.
Rychlé rozložení a složení
Flexibilita pohybu
Nízká hmotnost a ve složeném stavu malé rozměry
Nutná ruční stabilizace v horizontální ose
Ministativy
Specifickou kategorií jsou tzv. ministativy. Jak název napovídá, oproti těm běžným jsou výrazně menší a na výšku nemívají více než 30 cm. Přestože existují i ministativy pro profesionální využití s velkými fotoaparáty, primárně jsou vhodné k malým kompaktním fotoaparátům nebo telefonům, pro něž je řada z nich uzpůsobena. Ministativy se využívají hlavně položené na různé zídky a sloupky, praktické jsou ale i pro makrofotografie.
Kompaktní rozměry
Nízká hmotnost
Možnost přichycení k různým plochám a předmětům
Nízká cena
Nepříliš vysoká stabilita
Malá výška
Stativy podle provedení nohou
Skládací stativy
Tyto stativy vám umožní stáhnout jejich nohy k sobě a tím zmenšit rozměry oproti rozloženému stavu, což usnadní přenášení a manipulaci. Možností skládání disponuje drtivá většina tripodů, a to včetně trojnohých ministativů. Setkat se můžete i se čtyřnohými skládacími stativy.
Teleskopické stativy
Převážná většina monopodů či tripodů disponuje teleskopickými nohami – v nejširší se tedy nachází několik užších, které je možné postupně vysouvat pro dosažení různých výšek. Čím větší je počet segmentů, tím větší rozsah při menších rozměrech stativ nabídne, ale tím horší bude jeho stabilita a rozložení potrvá déle. U jednodušších stativů je proto optimálním počtem trojice segmentů, kvalitnější modely budou stále dobře fungovat i se čtyřmi.
Podstatný je také mechanismus fixace segmentů. Používají se dva systémy zámků, první je zaklapávací páčkový, druhý jsou dotahovací kruhové prstence. Výhodou prvního řešení je, že na páčkách je vždy snadno vidět, zda jsou zamčené nebo ne. Šroubovací zámky jsou tišší a nepatrně rychlejší při úpravě délky nohy. Oba svoji funkci plní stejně dobře a výběr je spíše otázkou zvyku a osobních preferencí.
Flexibilní stativy (tzv. "Gorilla Pod")
Specifickou kategorii představují stativy s ohebnými nohami – převážně se s tímto typem setkáte v kategorii ministativů, u nichž flexibilita nohou umožňuje zachycovat je za různé objekty, jako jsou například zábradlí nebo lampy. Takovým stativům se říká Gorilla Pod a seženete je v různých velikostech i nosnostech. Využijete je zejména při cestování s telefony nebo lehčími fotoaparáty, vzhledem k množství pohyblivých částí je však jejich stabilita omezená.
Parametry stativů
Rozměry
U stativů jsou důležité dva rozměry, a to ty ve složeném stavu a ty v rozloženém. Složený stav je důležitý především pro přenášení a manipulaci, můžete si tak třeba ověřit, jestli se vám zvolený stativ vejde do oblíbeného fotobatohu. Rozložený pak berte v potaz hlavně tehdy, pokud hodláte zařízení využívat v nějakých stísněnějších podmínkách.
Zatímco ministativy se délkou pohybují do 20 cm, ty klasické bývají ve složeném stavu dlouhé zhruba 40–60 cm. Šířka je poté relativní podle typu konstrukce – monopody bývají logicky výrazně skladnější než tripody.
Maximální a minimální výška
Důležitým parametrem u stativů s regulovatelnou výškou je možný rozsah nastavení. Ideální je, když se při fotografování nemusíte nijak nepřirozeně hrbit, a proto má většina stativů maximální výšku zhruba v rozmezí 160–180 cm. Některé jednodušší stativy nicméně mohou mít jen kolem 140 cm, což je pro běžného dospělého člověka nepříliš pohodlné. Naopak maximální výška může u některých profesionálních modelů být ještě znatelně větší.
Minimální výška je zásadním parametrem zejména pro ty, kdo rádi fotí makrofotografie. Běžné stativy mají minimum zhruba na 40–60 cm, u stativů s mnoha segmenty nebo u tripodů, u nichž lze nohy roztáhnout ve větším úhlu, můžete dosáhnout až 20 cm.
Materiál stativu
Ty nejjednodušší stativy bývají vyhotoveny z plastu. Doporučit je ale lze pouze k malým fotoaparátům v kombinaci s občasným využitím, jelikož tento materiál většinou nezajistí dostatečnou pevnost a namáhané části stativu v takovém případě nemusí vydržet příliš dlouho.
Asi nejtypičtějším materiálem jsou různé hliníkové slitiny, též nazývané dural. Tento materiál je již obstojně pevný, trvanlivý a zároveň z něj vyrobené stativy nebývají přehnaně drahé. Nevýhodou je ale vyšší hmotnost – pokud si na ni potrpíte, pak můžete zvolit stativ s lehkou a pevnou konstrukcí z uhlíkových vláken (karbon), připravte se ale na vyšší cenu.
Za nejkvalitnější jsou považovány titanové stativy, které kombinují nízkou hmotnost s extrémní pevností. Jsou ale velmi drahé a pro amatérské použití poněkud zbytečné.
Hmotnost
Nejlehčí stativy váží v řádu stovek gramů – zatímco u ministativů je to prakticky samozřejmost, u monopodů a hlavně u tripodů už to většinou vyžaduje karbonovou nebo titanovou konstrukci, alespoň má-li jít o bytelný a kvalitní výrobek. Běžné velké stativy pak váží zhruba od jednoho kilogramu výše – optimální hmotnost záleží na uživateli, ale pro většinu lidí by neměl být problém přenášet stativ vážící zhruba do 2 kg.
Maximální zatížení
Zejména pro ty, kdo hodlají na stativ umísťovat velkou zrcadlovku nebo kameru, je velice důležitým parametrem nosnost stativu. Při jejím překročení může být totiž stativ nestabilní, pohyblivé části nemusí držet zaaretované a v nejhorším případě může dojít i k pádu techniky. Kompaktnější a levnější stativy mají většinou nosnost v rozmezí 2–5 kg, bytelnější profesionální kusy ale udrží až 20 kg.
Stativová hlava
Stativ se skládá z nohou a hlavy. Hlavou se míní vrchní část, která slouží k polohování fotoaparátu. Existují různé typy hlav, které se liší především tím, v jakých osách a jak precizně umožňují nastavení. Fotoaparát se ke stativové hlavě připojuje buď přímo šroubem, nebo častěji pomocí tzv. rychloupínací destičky.
Kulová - jednoduchý mechanismus funguje jako kloub – menší koule je umístěna v jamce, v níž se pohybuje, a vy ji můžete v libovolné pozici aretovat. Nastavení je díky tomu velmi jednoduché a rychlé, nicméně poněkud méně precizní, než pokud jsou jednotlivé osy oddělené. Mechanismy se také mají tendenci opotřebovat a po čase mohou být méně stabilní.
Třícestná - jestliže potřebujete sklon fotoaparátu nastavovat skutečně precizně, jsou pro vás ideálním řešením hlavy třícestné. Ty umožňují fotoaparát zvlášť posouvat do výšky, do strany, a ještě s ním otáčet nebo upravovat jeho náklon. Díky tomu si můžete sklon v každé ose nastavit velmi precizně. Nevýhodou ale je, že to pochopitelně zabere více času, a navíc jsou takové hlavy těžší a rozměrnější.
Videohlava - pro natáčení videí jsou vhodné tzv. videohlavy, které disponují madlem ve tvaru páky, pomocí nějž můžete pohodlně a především plynule regulovat horizontální i vertikální nastavení kamery.
Další typy - na trhu se setkáte i s dalšími méně rozšířenými typy hlav. Mezi ně lze zařadit například gimbaly, které umožňují zařízení otáčet ve třech osách a umí také automaticky zajišťovat stabilitu záběru při pohybu stativu, a převodové hlavy, jež umožní vysoce precizní nastavování polohy. Panoramatické hlavy poté umožní fotoaparát posouvat do strany tak, aby mohly vzniknout na sebe navazující záběry ze stejného úhlu pro tvorbu panoramatických snímků.
Upínací destička
Základní stativy se vyrábí v provedení bez upínací destičky a fotoaparát se šroubuje přímo na stativ. Většina kvalitních stativů je v současnosti vybavena rychloupínací destičkou – na ní fotoaparát připevníte a společně je můžete ze stativu pohodlně odepnout a připnout zpět bez nutnosti šroubování. Každý výrobce používá trochu jiný upínací mechanismus a rozměry destičky.
Středová tyč
Většina stativů je vybavená vertikální středovou tyčí, která umožňuje v určitém rozsahu nastavit výšku stativu bez nutnosti úpravy délky nohou. Vysouvání středové tyče by mělo být jednoduché a dobře ovladatelné. Některé stativy mají vysouvání středové tyče řešené otáčením kličky, což ale může být díl náchylný na rozbití.
Spodní konec výsuvné středové tyče by měl být opatřen háčkem. Na ten lze zavěsit například batoh a zvýšit tak stabilitu stativu za silnějšího větru. Středovou tyč lze také u některých stativů vytáhnout a zasunout hlavou dolů, což přiblíží fotoaparát níže k zemi. To ocení především makrofotografové.
Příslušenství
Aby se stativ při přenášení zbytečně neopotřebovával a byl chráněn před povětrnostními vlivy, můžete jej opatřit obalem. Někteří výrobci jej ke stativu přibalují, jindy si jej musíte dokoupit zvlášť. Nejčastěji se používají jednoduché měkké obaly se stahovatelným otvorem, setkat se ale můžete i s pevnějšími pouzdry, které se využívají především s profesionální technikou.
Některé stativy jsou vybaveny držáky na popruhy. Jejich pomocí na sebe můžete stativ jednoduše zavěsit, což vám značně zpříjemní delší přenášení.
Zejména kvalitnější stativy využívají pro upevnění fotoaparátu rychloupínací stativové destičky. Ty přišroubujete do stativového závitu na fotoaparátu, jenž posléze můžete velmi jednoduše upínat a odepínat ze stativové hlavy dle potřeby. Pokud máte stativových hlav více, můžete mít na každém fotoaparátu jednu, čímž vám odpadává nutnost zdlouhavého přemontovávání.
Většina výrobců vám ke stativu poskytne jen jednu destičku, ale další umožňuje dokoupit, což přijde vhod i v případě ztráty. Značky využívají buď vlastní standardy destiček, nebo univerzální arca-swiss, která je poměrně rozšířená, a díky tomu můžete jednu destičku klidně používat k více kompatibilním stativům.
Některé stativy mají v podstavcové části nohou otvory, do nichž lze zašroubovat přídavné hroty. Ty vám následně umožní stativ stabilizovat i na měkčím podloží.
Na trhu se vyskytují převážně dva rozměry závitů – 1,4" a 3,8". Pokud tedy stativ neumožňuje používat destičky a chcete na něj přidělat zařízení s jiným závitem, s redukčními šrouby to nebude problém.
Pokud potřebujete, aby vaše záběry byly perfektně rovné, můžete zakoupit speciální vodováhy, které na hlavu stativu přiděláte a následně podle ní můžete upravovat sklon. Některé stativy mají i vodováhu vlastní, ačkoli většinou o něco méně precizní.
Dálkové ovládání k fotoaparátům
Nejčastější dotazy
Ideální video stativy jsou takové, které mají kapalinovou hlavu a pákový mechanismus. Díky kapalině je pohyb kamery plynulý a bez trhání, díky páce lze celou hlavu pohodlně ovládat.
Obecně vzato, stativy jsou univerzální a o tom, zda bude s vaším fotoaparátem dobře fungovat, rozhodují dva faktory. Prvním je průměr stativového závitu. Ten musí být u fotoaparátu i u stativu, resp. u stativové hlavy/destičky shodný.
Druhým faktorem je nosnost stativu. Ta musí být vyšší, než celková hmotnost fotoaparátu. V případě malých digitálních kompaktů by neměl vzniknout problém. U bezzrcadlovek a zrcadlovek se hmotnost odvíjí zejména od zvoleného výměnného objektivu. Obecně vyžadují robustnější stativ s nosností 1 kg a více.
Mobilní telefon lze umístit na jakýkoliv stativ bez ohledu na typ. Je však nutné využít speciální upínací mechanismus ve formě rámečku, který se upevní na stativový šroub. Tento upínací díl je buďto součástí stativu, nebo ho lze dokoupit zvlášť.